Z VEČERA U ŘEKY 

Vím, že zázraky se dějí. 

Pod vlivem četby knihy o karmě, jsem složil dnes tuto básničku.

(Na fotce je filozof René Descartes)

VĚČNÁ NEJISTOTA

Přede mnou klikatí se mnoho cest.
Errare humanum est. *
Miluji tvé pihy na dokonalé kráse.
Jsi nádherná a jistě budeš zase.
Miluji chyby u druhých i u mě.
Stejně skončíme v hlíně, v hrobě.
Co je jisté? Že nic není jisté.
Ani strom do nebe neroste.
Mám dnes sedm hříchů
a přibude jich ještě asi osm.
Cogito ergo sum. *

( * Errare humanum est ……Chybovat je lidské)
(* Cogito ergo sum………….Myslím, tedy jsem) 

SNĚHOVÁ VLOČKA

Máš mě prostě v hrsti. 

JAK SE PLAVÍ KONĚ

Ukážu ti, jak se brodí řeka.
Jsi holka trochu prostořeká.
Ukážu ti, jak se motají slovíčka, 
až je z toho básnička.
Ukážeš mi svůj a já můj svět
Zamotám tě do spousty vět.
Ukážu ti, jak vzduch krásně voní.
Letos ještě líp, jak vloni.
Ukážu ti, jak se na řece plaví koně.
Jsi holka svá, a snad trochu i moje?
Proud vody podrazí nám kolena.
Najednou si mi nějak vzdálená.
Motám a pletu si slova i věty.
Nějak vzdálily se naše světy.
Až dopíšu poslední písmena,
bude básnička přečtená.
Trochu se splašily naše koně
Buď holka svá, ale i moje.  

PRÝ

Ústa máš celá červená a to z jahod.
Prý abych tvé jméno na poprvé uhod.
Ve vlasech ti září rudé máky.
Prý kolik je ti let. abych uhodl taky.
Dlaně jsou celé ulepené a to od medu.
Prý proč tě hned a tady nesvedu.
A tak ti šeptám hladká slůvka.
Je to jako něžná do věty vsuvka.
Slůvka hladká jako oblázky v potoce.
Dobře vím, že už nepotkám tě po roce.
Náš den není jako dny stromů.
Co prý ti mohu říci k tomu.
Na tvářích máš pyl z kopretiny.
Prý, abych se zbavil toho pocitu vinny.
Tvé oči jsou jako z chrpy.
Prý proč nevinní tak často trpí?
Proč boháč chce být ještě bohatší?
Proč oněměl Beránek před svými střihači.
Proč poprvé je někdy naposled.
Děvče nemám na všechno odpověď.
Nesháním se po žádné záruce.
Vím, že ztratím tě v dalším roce.
Věštíš déšť z každého mraku.
Prý nemám věřit svému zraku.
Po prstu ti leze Slunéčko Netečné.
Svět je všechno jen ne místo bezpečné.
Už od rána je ráno kalné a celé ve vodní tříšti
A my už nepotkáme se v roce příštím. 

ZTRÁCÍM PAMĚŤ

Pro mě za mě,
asi ztrácím paměť.
Ztratil jsem myšlenku ze svojí hlavy.
Ale ztrácet věci mě asi baví.
Přepadl mě kašel.
Ztratil jsem niť, ale pak jí našel.
Zapomenu říci, když se dostanu (konečně) ke slovu.
Někdy se ztratím i cestou k domovu.
Mám velmi lehké spaní.
Už ani nevím, jak vypadá má paní.
Ztrácím paměť a prý to něco znamená.
Už nevím, zda žena byla tlustá či hubená.
Už nevím, co je to možná, nebo asi.
Přemýšlím, zda má kudrliny, nebo rovné vlasy? 
Už ani nevím jistě
na jakém potkal jsem jí místě.
Ale oddychnu si nakonec,
když mi řeknou: " Jsi starý mládenec!" 

CO MAJÍ DÍVKY RÁDY?

Když vidím tvá hladová ústa,
najednou tu chci zůstat.
Když vidím tvé hladové oči,
najednou je mi líto, že to končí.
Když tě vidím, najednou mám hlad
Říkám ti potichu: "Tak mě hlaď."
Je to básnička o hladu.
Líbíš se mi zepředu i zezadu.
Teď tváříš se důvěřivě a mile.
Je to prostě má chvíle.
Už dlouhý byl půst.
Tak zakousni se do mých úst
Jsi od sluníčka celá horká a hnědá.
Taková jako ty těžko se hledá.
Já tuším, co dívky mají rády.
Ochutnám tě, jsi celá z čokolády.
Na zádech máš vytetované motýly
A já se dívám jak za chvíli
k nebi celé hejno letí.
Znám tě, znám už celé věky.
Na každý den hrst sladkostí
Proč neoddat se radosti?
Jsi celá z kakaa a čokolády.
Začínám tušit, co dívky mají rády.

O SMUTNÉM ŠROUBU
Zesmutněl šroub
A prý už nebude šroubovat více.
Prý nemá na to, co dělá DNA šroubovice.
Nesmutni šroube!
Dobře bude!
Nepodléhej žádnému zmatku.
Na rozdíl od šroubovice máš alespoň matku 

OKAMŽIK ZRCADLENÍ

Nebe má barvu antracitu.
Nosím v sobě spoustu citu.
Hvězdy jsou jako krůpěje rosy.
Ten náhrdelník obloha pyšně nosí.
Dívám se a před tím vším smekám.
Pokouším se dát smysl větám.
Čekám na ta správná slova.
Děje se to opět, tady a znova.
V dálce řeka krásně voní.
Už se těším, až vstoupím do ní.
Slova poletují kolem jako motýli.
Vím, že přiletí. Bude to už za chvíli.
Chci vědět co je za tvou zdí.
Chci vědět, proč se děvčata rdí.
Chci pohladit tvojí hladinu.
Nechci čekat ani hodinu.
Chci rozčeřit vodu tvojí.
Lhostejno co to stojí.
Chci vstoupit do tvé řeky.
Dvakrát za sebou bude málo.
Chci vědět, co se ti v noci zdálo.
Všemu, co mi řekneš, uvěřím.
Pohybem hladinu tvojí rozčeřím.
Po špičkách přijde tiše rozednění.
A já se těším na okamžik zrcadlení. 

KULTURISTKA

Má milá pořád cvičí
s činkou nebo tyčí.
Chodí do jedný prodejny.
Nakupuje tam proteiny.
Nehledá jen povrchní slávu.
Po večeři dá si mrkvovou šťávu.
Ať je léto nebo vánoce
koupe se v řece i potoce.
Nebojí se mrazu ani žádný sloty.
Na soutěži mažu jí krémem na boty.
Po ránu popíjí čaj Pigy.
Její vzor Rambo, žádná Twigy.
Má milá si hodně věří
Při dřepech má mě jako závaží.
Těžko na ní najít nějaký chyby.
Její oblíbený cvik jsou shyby.
Kámen drtí rukou i pěstí.
Když se hněvá, jdu jí z cesty.
Svaly vyrýsovaný na kost.
Má milá je pouze první jakost 

UŽ NIKAM NEPOSPÍCHÁM

Už nikam nepospíchám.
Už nejedu nikam.
Už mám jisto:
Tady je mé místo.
A půjdu, až sám budu chtít.
Konečně cítím v duši klid.
Před tím jsem běsnil.
Bránil se zuby i pěstmi.
Polepil se od smůly i neštěstí
Několikrát dostal se na scestí.
Když hladíš kočku, přede.
Chtěl jsem koupit rady cenné
a navštívil hlučná tržiště.
Pak pečlivě vyvážil těžiště
A co bylo vážné
začal jsem brát vážně.
Zavrhl hlouposti i hlupáky
co závažím mě táhli zpátky.
Přemýšlím, co je a není svaté
A za rady už neplatím zlatem.
Na pomoc jsou vždy dva!
Jsi tu Ty a máš svého Boha!
Už nepospíchám
a to vůbec nikam.
Pochopil jsem, co má cenu.
Překřížil nohy a setrval v zenu.
Už nepospíchám.
A to vůbec nikam.
Už tuším, co to obnáší,
když mi řeknou, že víra hory přenáší.
Už nechci přemisťovat žádná pohoří.
Už nestrpím žádná příkoří.
Už mám jisto.
I hory mají své místo.
Už se nikam nehoním.
Už nebodám koně do slabin.
Pochopil jsem, co má cenu
Překřížil nohy a setrval v zenu. 

V ULITĚ

V ulitě spí
všechny tvé sny.
Bylo už dost těch lží.
Ráno pršelo a teď jen mží.
Oděná jsi do páry a mlhy
Už je za námi ta noc plná něhy.
Hledám jak říci v jedné větě,
jaký smyl je být tady na tom světě?
Jsi jen pouhý host.
A jsi tu pro radost,
kterou nosíš ve svém srdci.
Ať jdou spát všichni ti krtci,
co vždycky ví to sví.
A jsou šťastní, když jsou na tom bídně.
A mohou žít v mokré hlíně.
Vždy se najde, kdo ví to sví.
A ty?
Pusť z ulity své sny! 

ŽIVOT BEZ ZÁRUKY

Pokapu tě horkým voskem ze své svíčky.
Chci vidět, co skrýváš pod růžovými víčky.
Je tam sen, jenž zdál se ti už zrána.
To dívka v ženu v tobě zrála.
Upíjíme navzájem z pohárů svých těl.
Vše je přesně, jak jsem vždy chtěl.
Solím chléb, solím si ho solí země.
A ty? Pojď honem rychle ke mně.
Fouká vítr, ohýbá silné stromy.
Z korun padají jablka ze Sodomy.
Tvůj život je na jedno použití,
tak ho použij a začni žíti.
Je tu pro tebe i Eva, žena,
někdy oblečená, teď obnažená.
Pokapej jí horkým voskem ze své svíčky
Možná řekne ti o snu, co má pod víčky.
Život je na jedno použití a nemáš na něj záruku.
Tak nadýchni se a žij, neb žiješ ve světě zázraků. 

VEVERKA

Kuchtík na tvém rozpáleném bříšku
míchá vařečkou jíšku.
Hladové děti všechno snědí.
Tvoje vlasy mají barvu rzi a mědi
Kuchtík volá: " Ty moje veverko z lesa!"
Není nad to, když ženě srdce plesá.
Slušelo ti to včera. Sluší ti to i dneska.
Není nad to, když ženská je zrzka.
V srdci žár, ve vlasech plamen.
Jsi zrzavá královna všech panen.
Kam přijdeš, vše se rudě rozzáří.
Pih jako hvězd máš na tvářích.
Veverka má zrzavé chloupky
a kuchtík zase choutky.
Jsi zrzavá, zrzavá úplně všude.
A já myslím, že dneska to pude 

V ZAHRADĚ GETSEMANE

Je tu všude sůl a písek
a už dlouho ví se, 
že jednou to všechno skončí.
Stač jen zavřít oči.
Z rána, když nařezával jsem fíky,
si mi řekla: " Díky.
Díky můj pane."
Bylo to v zahradě Getsemane.
Blázni, ti se pořád veselí.
Pijí víno, mají stále neděli.
Stěží už popadají dechu,
jak pijí víno z kozích měchů.
V zahradě Getsemane
řekla si: " Ať se to všechno stane!"
Až bude třeba, prý jen zavolej.
Do vlasů vetřu ti růžový olej
Olej z lístků rudých růží.
Oči se ti rozšíří a pak zúží.
Pohladím ti obočí tmavé.
Jsi jako koťátko. Koťátko hravé.
Chválíš mě. Ústa plná díků.
Dám ti napít šťávy z nařezaných fíků.
Nic není pevně daný.
Chtěl jsem ti koberec ručně tkaný
položit pod tvé nohy.
a souhvězdí noční oblohy
pojmenovat podle tebe
Ráno je už chlad a trochu zebe.
V zahradě Getsemane
řekla si mi ano a pak i ne.
Už dlouho ví se, ví se.
Je tu slunce i písek
a všude jsou tu zázraky a divy
Dnes budu sbírat černé olivy.
Mám prý příliš lehké spaní.
Chtěl jsem, abys byla má paní.
Bolí mě to v zahradě Getsemane.
Už mi neříkáš, můj pane. 

TROJNÁ MONÁDA

Myšlenky různé se mi hlavou honí.
Líbíš se mi víc než v loni.
Přemítám, co máš a nemáš ráda?
Je to jakási Trojná monáda.
Myšlenky se mi v hlavě honí.
Pomažu tě olejem, co voní.
Popálil jsem si ruce,
jak jsem tahal kaštany z ohně.
A bylo jich hodně.
Samozřejmě, že tahal jsem je za jiné.
Smáli se mi: "Ten zahyne."
Teď vím, co je pro mne vhodné
Teď vím co je a není pro mne.
Byla to ve vlasech lesklá pomáda.
Byla to jakási Trojná monáda
Popálil jsem se od i dobrého bydla.
Co si nadrobila, to taky snědla.
Když přišla má madam Femme Fatale
No měl jsem málem namále.
Nebyl to čajíček, ani limonáda,
nýbrž jakási Trojná Monáda.
Tahám stále kaštany z ohně.
Nejsem ten, co se snadno ohne.
Není to džem ani marmeláda
Je to lepkavá Trojná Monáda.
Co si nadrobím, to taky sním.
O tobě se mi často zdá. O tobě sním.
Říkáš prostá tři slova: "Mám tě ráda."
Je to velkolepá Trojná monáda

BYLA TO VÝHRA

Byla to výhra, ale o prsa.
K večeři poslední filet z lososa.
Beru lék, s vedlejším účinkem Smrt.
Než k doktorovi, lepší kvalitní prd.
Hledám, kde má jádro ten pudl.
Ke snídani spálenej štrúdl.
V regálech papírový sáčky
Na ty naše výkaly a sračky.
Vzdycháš u mého lože.
Končí éra bílého muže.
Ve válkách létají střely i kulky
A nám se líbí dámské půlky.
Užij si tu vesmírnou pikosekundu
Než umřeš, sbal pěknou k..ndu.
Všude samá řetězové reakce
a tebe trápí nevydařená erekce.
Pro vesmír jsme pára nad hrncem.
Hudba zní, tak dej se do tance.
Všude cinkají skleničky.
Pivem léčíš spalničky.
Byla to výhra. Byť o prsa.
Dej si štrúdl i toho lososa.
Na pánvičce vajíčka smažený.
Nejvíc to chutná od mojí Mařeny.
Napiš to všechno do svojí závěti
Byla to výhra a už jsi po smrti.  

STÍN

Jdu ve sněhu, jdu ve vánici
Jdu v dešti, jdu po ulici.
Vrhám se do všeho.
Vrhám ale i stín.
Co teď s tím?
Můj přítel je nyní i Splín.
Občas, modlím se ke svému Bohu
a jsem rád, že stále mohu,
když obejmu tě, cítit to chvění.
Vnímat, jak žena v milenku se mění.
Vesmír ten dál se klidně rozpíná.
Jak vzácná je každá vteřina,
kterou ukradnu ti,
když jsem při chuti.
Tiše já pak žasnu,
co všechno rodí se díky orgasmu.
Jsi zase opilá jako dělo.
Laskám tvojí duši
Laskám i tvoje tělo.
Laskám si lásku.
Opět tiše žasnu.
A pak? Zhasnu!
Laskám si láskám
a u toho hlasitě mlaskám.
Při tom všem vědomí
povýšil Eros na pravé umění.
Gestem zdravím Kámasútru,
když projíždí kolem na skútru.
Už neprší, ale jen krápe.
Ze střech stéká i láska Agapé.
V mžiku okamžiku, v tom mžení,
všichni jsou roztoužení.
Na dláždění vrhám stín.
A už vím, co je to splín.
A už vím, co s tím.
Stín i Splín ke mně patří.
Jsme jako bratři.
Stín i splín.
Splývám s tím. 

TVÁ ÚSTA CHUTNAJÍ PO MEDU

Tvá ústa chutnají po medu.
Políbím tě a ukážu co ještě dovedu.
Chodíš si tu jen tak v Evině rouše.
Říkáš: "Pes, co štěká, nekouše."
Ukážu ti jaké mám zuby a drápy.
Budu tě muset trochu trápit.
Vítr rozházel vlasy po tvém obličeji.
Matně tuším, co ty ženy vlastně chtějí.
Každý den si ze mne kousek ukrojí.
Někdo má půst, jiný se ukojí.
Někomu ulítly včely.
Někdo je z lásky celý rozechvělý.
Všude hluk a já neslyším, jak duše má křičí
Někdo je opuštěný, někdo je něčí.
Políbím tě a tvá ústa chutnají po medu.
Vezmu tě za ruku a domů si tě odvedu. 

KOMPAS

Mám v srdci kompas. Ten mě spolehlivě navede.
Vždy vím, kdo mi lže a kdo mě podvede.
Cítím v sobě, že jako víno v sudu zraju
Přemýšlím, jakou to u tebe roli hraju.
Známe se již pár nocí a dní.
Jaká je má role? Hlavní, či epizodní?
Co říká můj kompas?
Že je to asi jen a pouze kompars.
Sever, východ, západ a jih.
Kolik já přečetl jsem knih.
Kam ukazuje mi střelka kompasu,
tudy půjdu a něco si sebou odnesu.
A přesně vím, co dělat mám.
Nehrát role a zůstat sebou sám 

KORÁLKY

Na krku nosíš korálky
a zpytavě hledíš do dálky.
Snad v té dálce jsem i já.
Čekám, kdo mě zavolá.
V uších máš náušnice.
Takhle líbíš se mi nejvíce.
A kromě těch náušnic
nemáš na sobě vůbec nic.
Hvězda se odloupla, padá a letí.
Jsi dívka s tak jemnou pletí.
Vykopaná v potoce.
Prstýnek na ruce.
Do dálky hledíš zpytavě.
Vrhám se do všeho po hlavě.
Korálky, náušnice a prstýnek.
Je to hrst plná vzpomínek. 

AŽ TĚ POTKÁM

Až tě potkám, připrav si své rty.
I v té tmě poznám, že to jsi ty.
Až tě potkám, připrav si své oči.
Všechno začíná, nekončí.
Připrav si své oči, já se do nich zadívám.
Uvidím tvůj vesmír, je to jiná končina.
Má duše je i trochu temná.
Zablátila se, když odrazila se od dna.
Soumrak padá, přichází stín.
Připrav si má milá i svůj klín.
Připrav si na mě noc celou.
Ráno najdou tě rozechvělou.  

BLUES O SMRTI A ŽIVOTĚ

BLUES O SMRTI
Smrt po tobě pařátem sáhne.
Občas se stane, že ti holka zahne.
Před očima mžitky.
Třeba jen chtěla jiný zážitky.
Pes ocasem vrtí
Prý mám se bát smrti!
Co si před koncem přát?
Co žít napořád!

BLUES O ŽIVOTĚ
Věštila mi
a nad rty měla pihu.
Věštila mi
v srdci cítila tíhu.
Věštila mi:
"Najdou tě
v bytě malým.
Zemřeš tam sám opuštěný.
Opuštěný
všemi.
Bez dětí, bez ženy.
Opuštěný sám zemřeš.
Tak to je a nic neřeš.
Najdou tě v posteli
u stěny.
U stěny mastný.
Tak to máš prostě jasný.
Najdou tě v neděli
v zašpiněný posteli."
Věštila mi, že sám umřu.
A před tím se hodně nadřu.
Bez přátel bez ženy
Zemřu sám opuštěný.
Já na to: "Ty děvče starý černovlasý, 
Kdo má žízeň, pivem ji hasí.
A já mám žízeň po životě
a tebe už nemiluju tě.
Už jsem se zakoukal do jiný.
Proč se cítit stále vinný?
Nech si svojí pohřební píseň
Vyvětrám puch i tu plíseň.
Myslím, že už to stačí
jdi a vem sebou ty pohřební řeči.
My lidi jsme už prostě takoví.
Jednou se nám srdce zastaví
A já mám žízeň po lásce.
A žiju si jako v pohádce.
Sen sní o mě. A já sním sny.
Určitě zemřu, ale v posteli
s dívkou jenž miluji.
Zemřu, když jí budu hladit ňadra
Má cesta pryč bude snadná.
Už vím přesně, co s tím.
Umřu, když budu jí hladit klín.
Nebojím se smrti, tak honem.
Splynu se Zemí i s Bohem 

BLUES O VDANÝ PANÍ

Není nic jistý a předem daný.
Zamiloval jsem se do paní vdaný.
Střevíčky cvakají po dláždění.
Jak to sluší tý vdaný paní.
A nejvíc jí to sluší,
když venku trochu prší.
Déšť jí rozmáčel oční stíny
S ní jsem úplně někdo jiný.
Na krku šátek hedvábný.
Tolik dnů je prý před námi.
Má pro mě příchuť severní dálky.
Prstem jí po obličeji maluju čárky.
Na lůžku voňavém bílém
příjemné, ale krátké chvíle.
Chovám k ní cit něžný.
Víc, než je u mě běžný.
Chovám k ní něžný cit.
Při milování bouráme byt.
Pořád spěchá a nikdy se nezdrží.
Je tu chvílí a už odchází ze dveří.
Slunce se jako umytý talíř blyští.
Prý se mám těšit na dny příští.
Je krásná, ale ve vlastních očích ne.
Dny s ní úžasné, půvabné.
Musí domů, neboť se stmívá
a já nevidím, že smutně se dívá.
Miluje divadlo a Shakespeara.
Neviděl jsem nikdy, jak ráno oči otvírá.
Dala mi svojí vůni dálky severní
Prázdný dutý se cítím teď bez ní.
Je vdaná dlouho má paní.
Nechtěl jsem, ale smutním po ní.
Spí doma sama ve své ložnici.
Manžel dojídá polívku lžící.
Sedím v začouzeným lokálu
a piju, piju si pomálu
s kamarádem z mokrý čtvrti.
Ženy nás trápí, až do naší smrti.
Ale je nám naprosto jasný,
že je to vlastně krásný. 

DÍVKA MÝCH SNŮ

Napiju se ze sklenice vína
a nechám jej stékat do tvých úst.
Každý den si jiná.
Proč si odříkat? Nač půst?
Jaký to byl krásný pocit,
když v noci
vstoupila si do mého snu.
Ani jsem se nehnul, ani nehlesnul.
Budu tě něžně kousat do rtů měkkých.
Vzducholoď se vyhoupne nad městské střechy.
Do nočního ticha
slyším tě vzdychat.
Jsi dívka něžná zasněně.
Tmavý stín vzducholodi na stěně.
Poletíme pryč do dálek.
Hvězdy jsou jako rozházené korále.
Koušeš mě do jazyka i rtů.
Jsi dívka mého života, mých snů. 

NA BOLEVÁKU

Život si s tebou pohraje i pohází.
Na Boleváku kiosek na hrázi.
Tam jsem si koupil za tři groše
přesmaženýho langoše.
K tomu hranolek kupičku.
Nevolno bylo mi trošičku.
Nestačí ti to? Tu máš
z konzervy ohřátý guláš!
Cocacolu a k tomu pět brček.
V křeči tady budeš klečet.
Na pláži tuze tlustý děcka
Na chodníku usušená pecka.
Pemza je materiál porézní.
Vedle mě leží dáma obézní.
Znuděný pán ji maže krémem.
Cyklisti na sebe volají: "Tak jedem."
Puklý párek v písku.
Slečna převlíká se v remízku.
Nač jezdit k moři a peníze měnit za jiné
Je tady teplo a krásně v té naší otčině. 

MODRÉ ŠATY

Nasbíral jsem ti ostružiny do sklenice
Někdy málo je prostě více.
Celé nebe je modré,  jako tvoje šaty.
Obláčky ze šlehačky a cukrové vaty.
Jsi dívka sladká a celá nádherná.
Jsi má paní v šatech jako královna.
Chtěl jsem tě políbit na ústa.
Měsíc na obloze se ztrácí, dorůstá.
I já občas něco odmítnu.
I já občas někde klopýtnu.
Pokožka hladká a jemná
s příslibem tajemna.
Šaty, jako z krepového papíru.
Krejčí má radost, jsme si na míru.
Celý vesmír je z borůvkové pěny.
Život se točí ve víru samé změny.
Sundám ti šaty a napřed ramínka.
Z blízka uvidím mateřská znamínka.
Zmačkané šaty leží na podlaze.
A my jedeme po Mléčné dráze. 

Mé další básně jsou k dispozici. Stačí kliknout  na tlačítko

POLIBEK

Jablka ze zahrady Hesperidek na míse.
Přemítáš, co smí a nesmí se.
Chtěl jsem tě políbit na koutek tvých úst.
Oči ti říkaly: "Tak jen to zkus."
Slunce jako novorozeně nezbedné,
co se samo ze země nezvedne,
v červáncích se koupe.
Neboj, vůbec to není hloupé.
Přinesl jsem ti jablka ze zahrady Hesperidek
a přišel jsem si pro tvůj polibek
dívky s pletí nubijské tanečnice.
Všude kolem tlačenice.
Z blízka sáláš, hřeješ, víc než tušíš.
Jak příjemná si mé duši.